Nešlap nelámej - Hana Zagorová

Prišels ke mně jak bys mávl křídly,
jiné ruce, oči, jiná řeč.
S tebou naděje, co předtím řídly,
snad se mi vrátí.
Znám tě odjakživa, znám tě chvíli,
žiju zeleně jako horská kleč.
Ale dokážu-li růst a sílit
nepoznám zatím.

R:Nešlap nelámej,
cosi ve mně teprv klíčit začíná,
těch co všechno chtějí hned je většina.
Ale k čemu je ten věčný spěch?
Ten kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
v srdci výhonky když klíčí neznámé,,
nešlap nelámej.

Přišels ke mně jako déšt co křísí,
vrací poloslepým očím jas.
Žili pro nikoho, teď jsou čísi,
patří jen ke tvým.
Znáš mě odjakživa, znáš mně chvíli,
proč by hlavní roli měl hrát čas.
Jednou vznesem se jak čápi bílí,
k zeleným větvím.

Nešlap nelámej
cosi ve mně teprv klíčit začíná
těch co všechno chtějí hned je většina.
Ale k čemu je ten věčný spěch?
Ten kdo slepě koně bodá do slabin ,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
v srdci výhonky, když klíčí neznámé ,
nešlap nelámej.

Ten kdo slepě koně bodá do slabin ,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme ,
v srdci výhonky když klíčí neznámé
nešlap nelámej.