Otvírání psaní - Hana Zagorová

Tisíc dlaní otvírá teď psaní,
tisíc tepů buší stále víc,
tisíc očí čtení pláčem smočí,
tisíc tváří štěstí září vstříc.

Z vánočních pohledů
vždycky trošku padá sníh.
Krásné jsou, když dívky kluků
něžné řádky čtou

Dlouhé, krátké, solí pláče sladké,
dálkou blízké, vlahé svítáním.
Moudré, mírné, nesmírné i smírné,
s velkou zprávou, malým vítáním.

Máš mě rád, vážený pane, smím vám psát,
měl jsi pád, obratem píšu na váš inzerát.
Snící, vroucí, zlostí přímo žhoucí,

s krásnou známkou,
ty zas hrozné písmo máš.

Křísí, souží, lidé po nich touží.
Jsou pátkem, svátkem.
A přesto je rád otvíráš.

Máš mě rád, vážený pane, smím vám psát,
měl jsi pád, obratem píšu na váš inzerát.
Tisíc dlaní otvírá teď psaní,
tisíc tepů letí stále výš,
letí stále blíž.