Skanzen bídy - Hana Zagorová

V karmínu luceren pochybné čtvrti

pár zvadlých poběhlic ještě se vrtí,

přesto už dýchají rajský plyn smrti,

zakleté do kruhu z křídy.



Sladce spí mocipán. Proč ale zkys mu

ten úsměv lepkavý od optimismu?

Na dveřích psáno měl v hranatém písmu,

starosta Skanzenu bídy.



Zakletý do kruhu z křídy

v ulicích Skanzenu,

skanzenu letité bídy.



Já jsem tu věštkyní, jenže jsem chudá.

Každý svůj osud zná, a to je nuda.

Už tě jen zajímá, kdo tě dnes udá,

figurko z chlebové střídy.



Ty vaše ruce jsou ale tak čisté.

Zřejmě jste z daleka, ach můj ty Kriste,

kam jste to zabloudil, fešáku, vy jste

v ulicích Skanzenu bídy.



Figurky z chlebové střídy

jdou blátem Skanzenu,

skanzenu smutku a bídy.



Závist je na koni, který se plaší.

Bezhlavá hrabivost v podloubích straší.

Potěcha z toho, že jsme v pěkné kaši,

staví se do pyramidy.



Nikdo se nediví, každej ví svoje,

nanejvýš řeknou ti, božínku, co je?

Vždyť to jsou odvěká pravidla boje

v ulicích Skanzenu bídy.



Skládá se do pyramidy

beznaděj Skanzenu,

skanzenu morální bídy.



Z činžáků padá tu tíseň a římsy.

Ve smetí kašpárek ztracený kýmsi.

Cinkot tvých rolniček nevybavím si,

maskote z mé školní třídy.



K čemu je talisman? Zmar číhá všude,

v duších pak na skřipkách zmateně hude,

kdo se mu podvolí do smrti bude

v ulicích Skanzenu bídy.



Zakletý do kruhu z křídy

v ulicích Skanzenu,

skanzenu své vlastní bídy.



Zakletý do kruhu z křídy

v ulicích Skanzenu,

skanzenu své vlastní bídy.