Ty jsi jednoho dne přišel na můj práh - Hana Zagorová

Ty jsi jednoho dne přišel na můj práh,
snad jen abys žízeň džbánkem vody splách´.
A že neměl´s právě na spěch
a že venku začlo mžít,
zapomněl´s ten večer odejít.

A že neměl´s právě na spěch
a že venku začlo mžít,
zapomněl´s ten večer odejít.

I když nikdy jsi mě předtím nehledal,
dveřmi očích mých si klidně vešel dál.
A pak vykládal´s, že pro můj úsměv,
pro mou malou pěst,
dovedl bys modré z nebe snést.

A pak vykládal´s, že pro můj úsměv,
pro mou malou pěst,

dovedl bys modré z nebe snést.

Především vlastní dům jsi mi slíbil.
S balkónem, kde se má břečťan pnout.
A že tvůj směšný slib se mi líbil,
tak jsem jej nemohla odmítnout.

Dneska máme jednu místnost, jeden stůl,
i když slíbil jsi mi málem světa půl.
Já však nepřestávám děkovat
té štědré noci tam,
za to, že jsi přišel, že tě mám.

Já však nepřestávám děkovat
té štědré noci tam,
za to, že jsi přišel, že tě mám.