Už se připozdívá 1975 - Hana Zagorová

Ráda chodím po setmění
stínům vstříc potají.
Slýchám, jak do omrzení
s úzkostí dívky říkají:

Už se připozdívá, domů teď musíme jít,
a jak se tak dívám, není čas k výkladům.
Už se připozdívá, zázraky budou se dít.
Vždycky to tak bývá, zamknou mi dům.

Stejně všechny dorazí včas,
bázeň, strach roztají.
Svírám klíčům mosazný mráz,
dívky dál a dál říkají:

Už se připozdívá, domů teď musíme jít,
a jak se tak dívám, není čas k výkladům.
Už se připozdívá, zázraky budou se dít.
Vždycky to tak bývá, zamknou mi dům.

Ráda chodím po setmění
stínům vstříc potají.
Slýchám, jak do omrzení
s úzkostí dívky říkají:

Už se připozdívá, domů teď musíme jít,
a jak se tak dívám, není čas k výkladům.
Už se připozdívá, zázraky budou se dít.
Vždycky to tak bývá, zamknou mi dům.
Už se připozdívá, domů teď musíme jít,
a jak se tak dívám, není čas k výkladům.
Už se připozdívá, zázraky budou se dít.
Vždycky to tak bývá, zamknou mi dům.