V průvanu - Hana Zagorová

Když v průvanu kůži
koupanou vnímám celá,
vzduch fénuje, cítím opiát z něj.
Stát zůstanu, průvan nad vanou
proudy dělá zas léto tu je,
písně z rádia zněj.

V průvanu, ó, v průvanu
zůstanu, ať si mě suší.

Vzduch kudrnatý snáší
z Petřína ručník froťák.
Noc na lavičkách
cítím v krůpějích z něj.
Dech průvanu rozevlátý
hlavu motá, zas léto prý je,
písně ztrácejí děj.

V průvanu, ó, v průvanu
zůstanu, ať si mě suší.

Koupací, z průvanu, plášť

si dám na zimu ušít,
když v průvanu kůži
koupanou vnímám celá.
On fénuje, cítím opiát z něj.

V průvanu, ó, v průvanu
zůstanu, ať si mě suší.
Koupací, z průvanu, plášť
si dám na zimu ušít.

V průvanu, ó, v průvanu
zůstanu, ať si mě suší.
Koupací, z průvanu, plášť
si dám na zimu ušít.

V průvanu, ó, v průvanu
zůstanu, ať si mě suší…