Závist - Hana Zagorová

Na očích černé brýle a výraz
Co jasně říká:neřeknu nic
Jediný pohled vlije slepý vztek
A temný základ do zřítelnic
Ruce jak z pavučin
A v síti tepen
Překyslá krev se vaří
K nikomu nepatří
A přece
Bez ní žít se nikdy nepodaří
Kroky za oponou tu zní
A ve tmě nevyřčené jméno
zůstává
Kdosi o štěstí právě sní
A tma černou tuší
Denní sliby ruší

Závist do oken dívá se závist
Z očí a rtů si smíš dál číst
Tak se k nám vrátila
Závist
Daň ze všech ztrát
Umí brát

Kdo na svou loď ji pustí
Nedopluje zpátky
Ke svým starým břehům
A v duši zůstanou mu
Bez plastických úprav
Jizvy plné stehů

Ticho za oponou je zlé
Všichni jsme zasažení
Nám jen poroučí
Pryč jsou dny štěstí nádherné
A tmu otevírá
Průsvitná a čirá

Závist
Do oken dívá se závist
Z očí a rtů si smíš dál číst
Tak se k nám vrátila
Závist
Daň ze všech ztrát
Umí brát

Závist
Vyžeň ze svých dveří závist
Dřív než se láska tvá
Vzdá míst
Kde žila s vírou
Zruš závist
Dokud si vládneš sám

Závist
Vyžeň ze svých dveří závist
Dřív než se láska tvá
Vzdá míst
Kde žila s vírou
Zruš závist
Dokud si vládneš sám
Ty sám