Ztracená - Hana Zagorová

Ztracená, podobná vzpomínkám,
docela malinká
jako půlnoční chvíle.
Ztracená, z posledních poslední,
bydlím v závěji dní
jako náš loňský výlet.

Ztracená jako list podzimní,
často tak naivní,
že se už nepoznávám.
Ztracená v kruhu tvých známostí,
posedlá žádostí,
když jdu spát i když vstávám.

Chci tě mít,
mít tě tak blízko jak dřív.
Nic víc už mít nemusím,
jen blízko co nejblíž tě mít,
tak toužím být ztracená.

Ztracená v barevných představách,
jako když přistává
k pondělním ránům víkend.
Ztracená pátravým pohledům
zvědavých sousedů
jak věta s otazníkem.

Chci tě mít,
mít tě tak blízko jak dřív.
Nic víc už mít nemusím,
jen blízko co nejblíž tě mít,
a zůstat tam ztracená.

Chci tě mít,
mít tě tak blízko jak dřív.
Nic víc už mít nemusím,
jen blízko co nejblíž tě mít,
a zůstat toužím
ztracená.