Admirál - Hapka a Horáček

Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál,
G6 A A7
tělo jako lineár, no ideál po kterém ženy šílí.
D C# H7
Jeho pohled žárem plál a sliboval že by mi dal
G6 A7 D
svatebním darem křižník co kotvil opodál.


A7 D C# H7
A proto do mých snů pak vstupoval ten admirál můj admirál,
G6 A7
jak na lodním můstku stál a vzpomínal na mě když bouře kvílí.
D C# H7
Jak všech moří mocný král si s větrem hrál můj admirál,
G6 A7 D
to jeho mužný klíčí vlál z něho bílý šál.


A7
Říkal (on říkal) život je jak oceán,
Hmi F#5+ Hmi
když se dva setkají tak musí spolu plout .
A7
Láska je křehká jak porcelán
D H7
a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne,
Emi A7
a ten kdo to snad neví tak je bloud.


Vzdávala jsem nebi dík, že můj milý je námořník
ústa jako zralý fík a známý zvyk měl chůzi kolébavou.
Říkal mi c'est manni fei, znal francouzsky můj námořník,
já snila jsem že jednou unese mě na rovník.

Říkal (říkal) že touží po zátoce,
v které by po cestách mohl se mnou spočinout.
Láska musí nésti ovoce
a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne,
a ten kdo to snad neví tak je bloud.

Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál.
Tělo jako příložník, no námořník a já jsem naletěla
na tenhleten hloupý trik: nebyl admirál nebyl námořník,
já poznala jsem záhy byl pouhý převozník.