For years we hide in blackness,
We have to sink into oblivion
This agony of fear absorbs my thinking
This anguish suffocates my souls
I saw countless acts of treason
Once this heart was filled with force and comfort
But now there is nothing anymore
The home I knew has crumbled into dust
I know so many of these ruins
I watch it burn, my fatherland
To blood red skies I pray
Impatiently I wait, I'm waiting for the end
As I hail the bombs of my saviours
As I'm craving for these sirens wailing
To leave this cell to cross the night
As they crawl into their bunkers
As they hide away and shake with fear
At least I dare to raise my eyes and whisper
I fill my lungs with life again
Walking empty streets and orphaned quartiers
A shine like daylight in the light
|
|
Po roky ukrývali jsme se v černotě,
Museli jsme se potápět v zapomnění
Tato agónie strachu absorbuje mé myšlení
Tato bolest dusí mou duši
Vidím nespočet činů zrady
Kdysi bylo toto srdce plné síly a pohodlí
Však nyní tu není nic
Domov, jež jsem znal se rozpadl v prach
Pamatuji si tolik z těchto trosek
Sleduji je hořet, mou domovinu
Ke krvavě rudým oblohám modlím se
Nedočkavě čekám, čekám na konec
Když vítám bomby mých zachránců
A prahnu po kvílení sirén
Abych opustil tuhle celu a šel do noci
Když se vplazili do svých bunkrů
Když se ukryli a třásli se strachem
Nakonec se odvažuji pozvednout oči a zašeptat
Naplním svá plíce znovu životem
Kráčím prázdnými uliecmi a osiřelými čtvrtěmi
Zář jako den ve světle
|
| | |