Když se nančančám - Heidi Janků

Rumělku ve tvářích,
ležím v polštářích,
to mě právě baví.
Nic mě netíží,
jen si prohlížím,
všechny šperky co mám.

Tak svět mi radosti chystá
a v kremflecích jsem si jistá,
když se načančám, když se načančám,
když se načančám.

Po drahých kobercích,
chodit ve špercích,
to mi zkrátka sluší.
Hosty příjímám,
jen se zajímám,
copak ušít si dám.

A svět mi rukama tleská,
jsem roztomilá a hezká,
když se načančám, když se načančám,
když se načančám.

Jen já, jen já - o mě tu kráčí,
jen já, jen já, jsem princezna tvá.
Ta která udělá hačí
a k vladaření ji stačí,
když se načančá, když se načančá,
když se načančá.

Čím je to čím,
ať spím-li čí bdím,
tak stále jsem švarná.
Přičinu znej,
já ze všech jsem nej,
že na sebe dbám.

Ať projdu zámkem či smrčím,
jsem dokonalá a frčím,
když se načančám, když se načančám,
když se načančám.

Jen já, jen já - o mě tu kráčí,
jen já, jen já, jsem princezna tvá.
Ta která udělá hačí
a k vladaření ji stačí,
když se načančá, když se načančá,
když se načančá.

Jen já, jen já - o mě tu kráčí,
jen já, jen já, jsem princezna tvá.
Ta která udělá hačí
a k vladaření ji stačí,
když se načančá, když se načančá,
když se načančá.