Mokrý duše - Hoptrop

My seděli to zamračený ráno
u řeky, jen kousek za městem,
na obrácený lodi, u grogu, jak to chodí,
se vysmívali všedním starostem.

Ta kytara, co dal mi s sebou brácha,
kterej říkal:"Moc ji nevomlať!",
za všechny prachy stála, hlavně, že trochu hrála,
ta překližková hrůza, laď jak laď!

Partu cvoků, co maj' duši mokrou,
život jednou do cesty mi dal,
jsem rád, že to tak bylo, to se mu podařilo,
sám bych si snad líp nevybral.
jsem rád, že to tak bylo, to se mu podařilo,
sám bych si snad líp nevybral.

Na břehu kalný spěchající vody,
kolem který vede stará trať,
my zpívali a hráli jen vo tom, co jsme znali,
a i když trochu falešně, tak ať!

Partu cvoků, co maj' duši mokrou,
život jednou do cesty mi dal,
jsem rád, že to tak bylo, to se mu podařilo,
sám bych si snad líp nevybral.
jsem rád, že to tak bylo, to se mu podařilo,
sám bych si snad líp nevybral.

partu cvoků, co maj' duši mokrou ...