Vlci - Hoptrop

Když na pláních se stmívá, zní vytí smrtící,
krb hlídej, moje milá, a láduj ručnici,
to vlků smečka hladová už sto let nesmí spát,
za trest, že snědla pastora, co vlky měl tak rád.

V pustejch pláních věčný zimy bloudí sedm vzteklejch vlků,
nemaj' rádi zpěv a rýmy,
jsou nervózní jak pes.

Když zlatokop si kopne, hned vlkům stoupne tlak,
když kopne potmě do pně,
tak vlky trefí šlak,
divoká zvěř, co je k jídlu, hopsá sobě po lese,
jen vlk má nervy v kýblu, nežere a třese se.

V pustejch pláních věčný zimy
bloudí sedm vzteklejch vlků,
nemaj' rádi zpěv a rýmy,
a pro toho nejmladšího rytmus jako kdyby ani nebyl,
debil.

Ty vlky pošle k Pánu prej čistá panna jen,
když nevrátím se k ránu,
tak s flintou vyjdi ven,
mejch kostí spatříš hromádku a sedm vlků kol,
ty kosti seber do šátku,
však dřív ty vlky skol.

Uposlechla nočních plků,
vyšla spasit sedm vlků,
střelila,
a za pět vteřin
sežrali ji včetně peřin,
jak mohla bejt čistá panna,
když mě tolik milovala
v pustejch pláních na Klondiku
v tý zatracený zimě?