Herr Mannelig - In Extremo

Einmal früh morgens vor Sonnenaufgang
Bevor der Vögel Lied erklang
Machte die Bergtrollin dem Ritter einen Antrag
Sie sprach mit gespaltener Zunge

Ritter Mannelig, Ritter Mannelig
Bitte heirate mich
Denn ich kann dir alles geben
Deine Antwort kann nur "ja" sein oder "nein"
Wenn du es so willst

Ich werde dir zwölf feine Stuten schenken
Die im schattigen Hain grasen
Noch nie haben sie einen Sattel gespürt
Noch nie einen Zügel

Ich werde dir zwölf Mühlen schenken
Gelegen zwischen Tillö und Ternö
Die Mühlsteine sind vom besten roten Glanz
Und die Räder sind aus Silber

Ich werde dir ein goldenes Schwert schenken
Das mit fünfzehn Goldringen klingt
Und im Kampfe zuschlägt wie du willst
Auf dem Schlachtfeld wirst du siegreich sein

Ich will dir ein Hemd schenken, so neu
Das schönste das du je gesehn
Nicht genäht mit Nadel und Faden
Aus der feinsten weißen Seide gehäkelt

Geschenke wie diese würde ich gern annehmen
Wenn du eine christliche Frau wärst
Aber du bist ein böser Bergtroll
Aus dem Geschlecht der Wassertrolle und des Teufels

Die Bergtrollin rannte zur Tür hinaus
Sie klagte und weinte laut
Hätt` ich den schönen Herrn bekommen
Wär ich von meiner Qual erlöst

Ritter Mannelig, Ritter Mannelig
Bitte heirate mich
Denn ich kann dir alles geben
Deine Antwort kann nur "ja" sein oder "nein"
Wenn du es so willst

Jednou časně zrána, dřív než slunko začlo hřát
a ptačí zpěv než zazněl tak sladce,
horská trolka přišla si zemana namlouvat,
proradným jazykem vládla hladce.

R: Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.

Dvanáct bujných hřebců já tobě mohu dát,
co spásají trávu v stinném háji,
nikdo doposavad se je neodvážil osedlat,
ani udidla dosud neznají.

R: Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.

Dvanáct skvělých mlýnů já tobě mohu dát,
co stojí mezi Tillö a Ternö
žernovy jsem dala nejlepším bronzem okovat
a okraje mlýnských kol jsou postříbřené.

R: Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.

Zlatem tepaný meč já tobě mohu dát,
ostří z kovu patnácti prstenů má,
v bitvě bude kol tebe rány rozsévat,
vždy slavné vítězství ti dá.

R: Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.

Krásný nový šat já tobě mohu dát,
co se honosnou vznešeností třpytí,
jehla ani příze netkla onen šat,
tkaný z nejbělejší hedvábných nití.

R: Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.

Všechny tvoje dary bych se přijmout nezdráhal,
kdybys byla křesťanskou ženou,
však nyní dobře vidím, žes trolkou z horských skal,
divoženkou a ďáblem zplozenou.

R: Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.

Horská trolka vyběhla ze dveří statku ven,
s nářkem hořké slzy prolila:
„Kdyby neodmítl mě ten mladý zeman jen,
prokletí bych se navždy zprostila.“

R: Pane Mannerlig, pane Mannerlig, za ženu vezmi si mě,
poslyš, co vše já mohu ti dát.
Jen odpověď tvou žádám, zdali ano, nebo ne,
zdali učiníš tak.