Singapur - In Extremo

Die alte Heimat ist fern von hier
Nur ihre Narben die blieben mir
Wenn Wellen meine Spuren lecken
Will ich das Salz des Windes schmecken

Bin vogelfrei, weit von daheim
Ein jeder Ort wird wohl besser sein
Hab aufgebaut und reiße ein
Der Große Sturm soll meiner sein

Der Wellenschlag bezähmt mein Herz
Schmeiß über Bord den Lebensschmerz
Kein letzter Blick, kein Gruß zurück
Das Leiden schwindet Stück für Stück

... Lass mich, lass mich nie wieder los
Lass mich, lass mich nie wieder los...

Die fernen Töne treiben mich
Wie die Motte in das Licht
Werd meine Seele tief ergründen
Und ich weiß ich werd mich finden

... Lass mich...

Stará vlast je daleko odsud
Jen její líc mi zůstala
Když vlny olizují mé stopy
Chtěl bych ochutnat sůl větru

Jsem volný jako pták, daleko od domova
Každé místo bude lepší
Zvedl jsem se a cestuji
Velká bouře má být má

Údery vln krotí mé srdce
Hod přes palubu životní bolesti
Poslední pohled a žádné rozloučení
Utrpení mizí kousek o kousku

Nenech mě, nenech mě už nikdy samotného
Nenech mě, nenech mě už nikdy samotného

Daleké tóny mě ženou
Jako světlo mola
Hluboce prozkoumám svou duši
A vím, že se najdu

Nenech mě…