Až až až - Iveta Bartošová

Déšť mi zkrápí tvář,
mě to vůbec nevadí,
jsi můj pohodář,
co mi vlezl do hlavy.
Máš mě na pořád,
jsi nejlepší chlap,
co tu dává světla dnům,
do má mě fakt rád.

Dál dál dál mě objímej,
už nikdy nepřestávej,
po tom toužím až až až.

Dál dál dál mi povídej,
jak po mě tolik toužíš
a jak rád mě máš máš máš.

Ty se mi snad zdáš.
Já už ztrácela jsem sny,
když mi ruku dáš,
můžu rozbít starý zdi.
Já už nejsem v oblacích,
v tomhle souznění zní,
přátelství a pevná zem
a z té nesejdem.

Dál dál dál mi posílej,
ty tajný zprávy,
v niž jsou šifry daný tak tak tak.
Dál dál dál jen posbírej mý střepy,
hlavolam dej dohromady pak pak pak.

Dál dál dál mě objímej.
Já budu tě objímat, ó objímat.

Dál dál dál mi povídej.
Já budu ti povídát, ó povídát, jak mám tě rád.

Dál dál dál mě objímej,
už nikdy nepřestávej,
po tom toužím až až až.

Dál dál dál mi povídej,
jak po mě tolik toužíš
a jak rád mě máš máš máš.