Draculův monolog - Iveta Bartošová

Daniel: Byl kdysi čas, kdy vřesoviskem
Po boji hnal jsem koně tryskem
Abych se vrátil k Tobě zas
Nadějí plný byl ten čas

S Tebou a s vůní čistých plín
Přivítat měl mě i náš syn
Však běda všechno pokryl stín
Temný stín
A černá hlína
Smrt náhle přišla místo křtin
A já už nikdy, nikdy neměl syna

Chceš říct, že nepoznal jsem dřinu, ani chudobu
Zůstal mi majetek, jmění a moc
Však ten kdo naději už navždy zamkl do hrobu
Světlo dne zaprodal za věčnou noc

Milenky měl jsem všech barev a ras
Všechny mě zklamaly, všechny smet čas
Vždy jsem je zabíjel to snad chceš říct
Zpitý krví já krvácel víc

Možná kdysi chtěl jsem změnit svět
A vzpurně bušil do zvonů
Však tenhle svět se měnil během let
Podle svých vlastních divných zákonů

Snad idejí jsem míval bezpočet
A ztrácel jednu za druhou
Ne, vůbec nemám zájem měnit svět
Sám dneska změněn jeho zásluhou

Už vlastně existuju jen
Už pouze živ
A k žití navždy odsouzen
Bez Tebe mrtev - mrtev jsem jak dřív

Dnes však mě omámil ten zázrak co se stal
Ten v nějž vždy doufal jsem a doufat nepřestal
Tu vešlas do mých stěn z těch nadpozemských cest
Mě vrátit lásky sen a dál jej se mnou nést

Se mnou opět živá
Horká mi Tě přivál
S Tebou v něco doufám rád
Zpívá, luna zpívá
O tom, že jsi živá
Z mrtvých též si troufám vstát

Za střípek lásky Tvé dám království
A živ z Tvých příslibů
Učiním Tě dá-li Bůh
Šťastnou kněžnou

Iveta: Můžete se plést
Daniel: Živá, opět se mnou
Iveta: Jsem u Vás pouhým hostem
Svůdnost Vašich gest
Daniel: Pleť máš zas tak jemnou
Iveta: Mě svádí k pochybnostem
Sotva jste mě zhlíd
Daniel: Semnou, navždy semnou
Iveta: Proč právě semnou chcete - žít
Daniel: Pojď dál - žít

Oba: Se mnou, navždy se mnou...