Můj Monte Christo - Iveta Bartošová

Jsem v koncích a možná i na začátku jsem
Nejtajnější lásko má
Vždy jsem chtěla být jen tvá
Sen, že jedenkrát
Budeš o mé stát
Byl však pouhým snem
Jiný měl si cíl
Čím si vlastně žil
Mstou a s ní jen láskou míjen

Můj Monte Christo jak dny plynou
Ty přestáváš se na mě smát
Snad mám si hledal radost jinou
Tak trochu nejspíš i tvou vinnou
Dik za ty vázy plné růží
Za péči tvou i pevný řád
Jen maličkost mi hrabě dluží
Jen ta tři hloupá slůvka: mám tě rád

Někdo však by chtěl mi vrátit smích
Ten kdo uslyšel zvuk kláves mých
Tóny jasné
On mi rozumí a chápe mne
Naše vzplanutí je vzájemné
Žít je krásné

Můj Monte Christo snad až nyní
Promiň, že musím to tak říct
Já přestávám být otrokyní
A nechci svědčit v soudních síních
Tvá Haydé dítětem už není
Vzdálená odplatám a mstám
Když opustí Tě co se změní
Vždyť tys i se mnou vlastně býval sám