Portrét - Iveta Bartošová

Židle krásné strom jsou
Co z něčí vůle přestaly růst
Mnozí na těch židlích spí
A jejich touhy mají půst
Nechce mít jen židli svou
Raději nechte v klidu strom žít
My máme touhu křišťálovou
My nechce hříchy za nehty mít

Je-li nám něco svaté, opravdu svaté však to znáš
Nemluvíš o tom jen cítíš
Sám, že v rukou svých
Vlastní portrét máš

Hesla zdá se nedoletí
Výš než ptáci než báseň má
Báseň má o lehkovážných
Jež cizí dluh vůbec nezajímá

Ale je-li nám něco svaté, opravdu svaté však to znáš
Nemluvíš o tom jen cítíš
Sám, že v rukou svých
Vlastní portrét máš

Nechce mít jen židli svou
Raději nechte strom žít
My máme touhu křišťálovou
My nechce hříchy za nehty mít
Ale je-li nám něco svaté, opravdu svaté však to znáš
Nemluvíš o tom jen cítíš
Sám, že v rukou svých
Vlastní portrét máš
Portrét duše máš