Mám už dávno jinou - Jakub Smolík

V bistru jsme seděli nad velmi horkou kávou,
na stole popelník a ve tvých očích dým.
Zaskočil jsem tě zprávou,
že brzy odjíždím,
na lásku ještě hravou,
pad první vážný stín.

Fotky a dopisy létaly za mnou s křídly,
na poštách obou měst už byli zničeni.
Časem tvé řádky řídly,
že máš moc učení,
potom, že jinde bydlíš,
máš jiné příjmení.

R: Mám už dávno jinou,
krásnou, když se ptáš,
mou i tvojí vinou
měl jiný děj ten příběh náš.
Lásko, léta plynou,
dál se můžem znát,
mám jen dávno jinou,
a pochopíš, tu mám teď rád.

Do tvého města mě přivedla cesta náhlá,
v tom samém bistru teď sedíš zas vedle mně.
Rozmluva by se táhla,
výčitky vzájemné,
neříkej už nic nahlas,
když tak to příjemné.

R: Mám už dávno jinou,
krásnou, když se ptáš,
mou i tvojí vinou
měl jiný děj ten příběh náš.
Lásko, léta plynou,
dál se můžem znát,
mám jen dávno jinou,
a pochopíš, tu mám teď rád.
mám jen dávno jinou,
a pochopíš, tu mám teď rád.