Prý chlapi nebrečí - Jakub Smolík

Smích dívčích očí, koňských hřív - to byl náš svět
Pak jsem se vrátil a na chvíli ohlídnul se zpět
Snídaně v trávě, kaviár i prach
Z dlouhejch nekonečnejch cest, co jsem polykal
V noci čet jsem si náš osud z hvězd,
když z hor vítr vál

Společně na cestách jen já a můj kůň šli jsme dál
Já nestlal postel a on nikdy nepoznal svou stáj
Jim sláma v botách vůbec nevadí
Říkali: "divná dvojka - kůň a chlap"
A někteří se sázeli,
kdo z nás dřív si zláme vaz

Prý chlapi nebrečí - jen v pohádkách se, lásko, má říká
Prý chlapi nebrečí jen na řasách jim roztává sníh
Když chlap má na zdi jen sedlo a bič
Klid ztrácí a pak sám neví, kam jít
Prý chlapi nebrečí jen na řasách jim roztává sníh

Jak strávím příští čas, když toulat mám se sám
Chvíli si počkám - možná v nebi až tě osedlám
To jenom svítání jsou teď chladnější,
snad že mě nehřeje tvůj dech - nic mě netěší
A když pak usínám, sebe proklínám
Nač byl můj spěch

Prý chlapi nebrečí - jen v pohádkách se, lásko, má říká
Prý chlapi nebrečí jen na řasách jim roztává sníh
Když chlap má na zdi jen sedlo a bič
Klid ztrácí a pak sám neví, kam jít
Prý chlapi nebrečí jen na řasách jim roztává sníh