Řekněte jí - Jakub Smolík

Sníh padá do větví
u břehů jezerních,
vítr odvál z těchto míst
dávno ten tvůj letní smích,
teď jezerem už nebrázdí
ty stíny kanoí,
jenom sosny kolem stojící
tvoje jméno šeptají,

Řekněte jí, řekněte jí,
že čekám na ni dál,
Řekněte jí, řekněte jí
jak dlouho jsem tu stál,
Snad odpoví, odpoví,
že ten sen se mi jen zdál,
A že dávno,
dávno vítr všechno svál.

V oblacích teď šedavých
red cabran odlétá,
proč láska vždycky vydrží,
jenom zjara do léta,
Jako dým šedivý,
můj život zůstal,
Jak ty sosny ve větvích
tvý jméno šeptám dál.

Řekněte jí, řekněte jí,
že čekám na ni dál,
Řekněte jí, řekněte jí
jak dlouho jsem tu stál,
Snad odpoví, odpoví,
že ten sen se mi jen zdál,
A že dávno,
dávno vítr všechno svál.

Řekněte jí, řekněte jí,
že čekám na ni dál,
Řekněte jí, řekněte jí
jak dlouho jsem tu stál,
Snad odpoví, odpoví,
že ten sen se mi jen zdál,
A že dávno,
dávno vítr všechno svál.