Tak nebreč - Jarek Filgas

Už dlouho váš dům skromný,mlčí prázdnotou.
Už dlouho nocí,probdělých se halíš samotou.
Ty krátké chvíle štěstí,vždy smutkem vykoupíš
Do prázdných dlaních ukládáš svou hlavu v nesnázích.

Tak nebreč snad se vrátí,
snad právě hrubost svou ted proklíná.
Ty chvíle už se krátí,to jak s jinou prý usíná.

Tvůj svět je náhle prázdný,svůj polštář obímáš.
A spoustu něžných dopisů si k ránu přikrýváš.
Vždyt´ každá láska bolí,slušivých objetí.
Snad k jeho uším bezcitný pláč tvůj doletí.

Tak nebreč on se vrátí,
ty v jeho dlaních vzlétneš k výšinám,
věz že se taky trápí,když na ty dny vzpomíná.

Dál jen dál,ten cíl už sváděj.Máš naději dál,jen dál být

Tak nebreč on se vrátí,
ty v jeho dlaních vzlétneš k výšinám,
věz že se taky trápí,když na ty dny vzpomíná.

Tak nebreč svět je krásnej a možná by se žití ve dvou bál
Nestojí za to žádnej,vždyt´ život jde stále dál.