Heřmánkové štěstí - Jaromír Nohavica

Madonu Donatella
jsem zahlídl jak zhášela svíci
heřmánkem zavoněla
já nevěděl co jí mám říci
nad horizontem už mi hvězda bliká
ještě není moje ještě se mě nedotýká
ucítil jsem vůni heřmánku
už mi to začíná už křičím ze spánku
Martina!

Někdo mě popadl a postavil ke zdi
měsíc se dral oknem do pokoje
počkejte chvíli - teď padají hvězdy
a jedna z nich je ta moje
odněkud ze tmy brnká slepý kytarista
polibek letmý řekou plyne voda čistá
ucítil jsem vůni heřmánku
už mi to začíná už křičím ze spánku
Martina!

Láska je hora
vysoká hora
kdo z nás ji zdolá
kdo z nás ji zdolá
láska je hora vysoká
hora vysoká

Venku je bláto
prší štěstí
cinká zlato
po náměstí
s parazolem
chodí lidi kolem
na nebi ptáci
brečí dítě
tramvajáci
táhnou sítě
ulicemi
padají ryby k zemi

Nad domy nad střechami
letí smutně čáp
mávám mu gerberami
sedá si na okap

Herodes v bílém plášti
vraždí neviňátko
v kamnech kosti praští
a po koláčích sladko
pod okny na mě troubí limuzína
Nebreč a pojď - tak zle to nezačíná
ach smutky - smutky z heřmánku
už mi to začíná už křičím ze spánku
Martina!

Ve stráni karlovických lesů
srpnové slunce zlátne
co našel jsem to u srdce si nesu
co ztratil mizí v nenávratně
na bříze na kmeni vyrostla holubinka
navždycky ztracený slyším jak srdce cinká
ach lásko - lásko z heřmánku
už mi to začíná už křičím ze spánku
Martina!

Láska je hora
vysoká hora
kdo z nás ji zdolá
kdo z nás ji zdolá
láska je hora vysoká
hora vysoká

Venku je bláto
prší štěstí
cinká zlato
po náměstí
s parazolem
chodí lidi kolem
na nebi ptáci
brečí dítě
tramvajáci
táhnou sítě
ulicemi
padají ryby k zemi

Nad domy nad střechami
letí hejno vran
už nikdy nikdy sami
nikdy nikdy sám

Madona Donatella