Jeruzalém - Jaromír Nohavica

Koupil jsem bílý papír,
napsal naň to co mě trápí,
najal jsem loď
a vyplul do Jeruzaléma.

U Zdi nářků,
papír jsem složil
a do malé škvíry,
mezi kameny ho vložil.

S důvěrou v osud,
který krouží, nad náma všema.
Na hlavu dal jsem,
čapku omotanou motouzem a
mlčky stál jsem a
myslel na svou malou zem,
která tam na severu,
mezi horama skryta.
Zleva i zprava bita,
zdola i zhora bita.

Tak jsem tam stál
a mysle na ně,
jak je to těžké,
stát na správné straně.
Když vichry vanou,
nahoru i dolů
Moravskou branou,
k severnímu pólu.

Koupil jsem bílý papír,
napsal naň to co mě trápí,
najal jsem loď
a vyplul do Jeruzaléma.

Ruce z kapes a vlasy,
za límec, sto metrů
za vesnicí, je každý cizinec.
Jak dudák ze Strakonic,
všechno anebo nic.

O chleba řekneš si,v řeči Jidiš
o polévku taky, i když se stydíš,
ale písničku v cizí řeči tu si nepořídíš.
A tak uprostřed světa,
tam v té cizí zemi,
mraky mě obepnuly melodiemi,
slyšel jsem ticho v chorálu
i hlas naděje, přilétlé ze severu,
na křídlech tereje, možná to byl
jenom prach ta slza z mého oka.
V mysli mi vytanula, písnička útloboká,
ze školních autobus, dokola jedna sloka:
Holka modroká, nesedávej u potoka.

Koupil jsem bílý papír,
napsal naň to co mě trápí,
najal jsem loď
a vyplul do Jeruzaléma...
do Jeruzaléma...
do Jeruzaléma...