Krajina po bitvě - Jaromír Nohavica

Míříme na sebe míříme já a ty
ticho je kolem jen pes štěká za vraty
na louce leží mrtví motýli
padá déšť do esšálků
jsme poslední dva kteří přežili
tuhletu dlouhou válku

Míříme na sebe míříme já a ty
v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
a smrtka s kosou dělá resumé
prochází se v bílé róbě
no a my dva teď tady ležíme
v zákopech proti sobě

Míříme na sebe míříme já a ty
oba jsme utekli hrobníkům z lopaty
ve stovkách velikánských útoků
štěstí nám oběma přálo
a teď nás dělí jenom sto kroků
a je to moc či málo

Myslíme na sebe myslíme já a ty
co včera platilo dneska už neplatí
však hrůza ještě visí nad krajem
těžké je mít se rádi
když jsme si postříleli navzájem
své nejlepší kamarády

Nevíme o sobě nevíme vůbec nic
vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic
pach smrti pod kůží je zarytý
končí se dějství prvé
ještě nám tady zbývá k prolití
dvakrát šest litrů krve

Míříme na sebe míříme já a ty
ospalí žízniví hladoví vousatí
nebe se šeří už se blíží noc
oči jsou těžké jako kámen
ach koho žádat o radu a o pomoc
když oba usínáme

A tak míříme na sebe míříme já a ty
padají hvězdy obzor je hvězdnatý
pod jedním nebem oba ležíme
hřejivá je náruč matky Země
a jak tak spíme oba ve snu kráčíme
já k tobě a ty ke mně