Mávátka - Jaromír Nohavica

1.Už dvacet devět roků chodím po světě

a ten svět furt a furt se stejně točí.

Já budu klidně smát se, budu veselý,

jenom mi dloubněte oči Neviděl bych vypasené páprdy,

tisíce let a stále titíž.

Když něco prohnilého v státě zasmrdí,

říkají: Ty snad něco cítíš?

Říkají mi dobráci v Rudém právu:

Není tak zle, jen, chlapče, zvedni hlavu!

R: Dejte mi do rukou mávátko a řekněte, jak volat mi"Sláva!",

já už si najdu ten správný směr a budu mávat, mávat, mávat.

2. Můj soused odvedle je farář v kostele,

moc príma kluk, jenže často hledí k nebi.

Já jaksi nemám v nebi žádné přátele

a bůh, ten pro mě nikdy nebyl.

Čtu jenom básně těch, kteří už zemřeli

a ten svět furt a furt se stejně točí.

Já budu klidně smát se, budu veselý,

jenom mi vydloubněte oči.

Říkají mi dobráci u koryta:

Není tak zle, to jenom doba je složitá!

R:

3. Okresní inspektor Vlček má vilu, dům a byt,

takové nic, a jak si krásně žije.

Já musel sedm roků bez koupelny žít,

proto ať žije anarchie.

Když tátu vyhodili, máma brečela,

že nedokázal převléct vlastní kabát,

a to mám někde na dně duše docela,

třeste se, trůny knížat a hrabat.

Říkají mi dobráci za koryty:

Není tak zle, ovšem musíte pochopiti ... , já zpívám:

R: + mávat, mávat, mávat, mávat!