Nový rak - Jaromír Nohavica

O půlnoci, když láme se rok jako chléb,
sáhnu si na tepnu, ucítím tep,
to tepe krev slepého hodináře
a je to zvláštní pocit, a je to zvláštní pocit
sám sebe vyrvat z kalendáře.

Venku na obloze svá pírka rozprostřel páv,
půlnoc je chvíle prvních agenturních zpráv
a pevných slibů do nového roku,
svět jako po narkóze, svět jako po narkóze.
vstal a volá do útoku.

V okýnku orloje se loutky uklání,
hokynář s měšcem, vojáček se zbraní,
smrt kosu nabrousí, šašek cinkne činely
a lidé přejou si šťastný, šťastný, šťastný a veselý.

Rozcuchaná holčičko z Bangladéše,
už tě nikdo nikdy neučeše,
jsi moje nejsmutnější loňská fotka,
láska je vyprodána, láska je vyprodána.
a já jsem bolest potkal.

Jsem o rok starší a smutnější, než jsem byl,
tak málo jsem dosud pochopil,
i když jsem první těžkou nemoc přestál,
za mým vozem se práší, za mým vozem se práší.
a vpředu neznámá je cesta.