Přítel - Jaromír Nohavica

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás
vrabci nám jedli z ruky
život šel bez záruky
ale taky bez příkras

Možná že hloupý ale krásný byl náš svět
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání
plnila se na počkání
anebo rovnou hned

Kam jsme se poděli
kam jsme se to poděli
kde je ti konec můj jediný příteli
zmizels mi nevím kam
sám sám sám
jsem tady sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc
jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc
jó tehdy nebýt tebe
tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc

Dneska už nevím jestli přišel by jsi zas
jak tě tak slyším máš už trochu vyšší hlas
a vlasy - vlasy kratší
jó bývali jsme mladší
no a co vem to ďas

Kam jsme se poděli ...
... peru se teď sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden
ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok

Tvůj děda říkal Ono se to uklidní
měl pravdu - přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda
vzala nám co jí kdo dal
a tobě i to poslední

Kam jsme se poděli ...
... zpívám tady sám

Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl
jenom mi netvrď že tě život naučil
člověk to není páčka
kterou si kdo chce mačká
to už jsem dávno pochopil

A taky vím že srdce rukou nechytím
jak jsem se změnil já tak změnil ses i ty
a přesto líto je mi
že už nám nad písněmi
společné slunko nesvítí

Kam jsme se poděli
kam jsme se to poděli
kde je ti konec můj bývalý příteli
zmizels mi nevím kam
sám sám sám
dýchám tady sám.