Setkání s Puškinem - Jaromír Nohavica

Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu
každá epocha má vlastní kulisy herce i kus
a líto mi je že už nikdy se nesetkám s Puškinem
nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus

Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso
řvou motory aut my z oken sčítáme galaxie
a líto mi je že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc nebudou a to líto mi je

Před tebou se skláním má bezbřehá epocho poznání
a vzdávám ti hold lidský rozume nad rozumem
a líto mi je že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem

Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů
náš boj za to stál my máme vše za co šli jsme se bít
a líto mi je že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my vyšší než veškerá vítězství

Co bylo je pryč vyjdu ven na špacír koukám - noc je tu
vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat u vody
stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu
já krk za to dám zítra že se něco přihodí