Stará píseň - Jaromír Nohavica

On:


Slunce zapadlo do vody
hladce jak nůž
Dívka jež jedla jahody
je sytá už
Vítr přilétl od řeky
pod její šat
Dívku na kraji paseky
obešel chlad
Ona: Ach zas ten příběh tentýž děj
i tentýž čas
Ona a on ach bože dej
slyšet to zas
Ach zas ten příběh starší snad
než vesmír sám
o tom jak láska častokrát
přichází k nám
On: Tam kde končila mýtina
začínal bor
Kdo jste ? táže se dívčina
Přízrak či tvor ?
Jinoch dere se větvemi
Té síly v něm
Kráčí dvě stopy nad zemí
až chvěje se zem
Ona: Víc jen přeháněj básníku
neboj se slov
verše zaplétej do vzlyků
pod nebe krov
ona vyroste sukýnkám
on zlomí svůj šíp
z ní bude pak maminka
z něj chlapácký typ
On: Dívko stopená do mechu
zataj svůj dech
Soumrak láme se ve spěchu
na hrotech střech
Slyš jak pták volá nad sosnou
Vive l´amour !
Stromy ozvěnou honosnou
vrací to v dur
Ona: Ona přibere po dětech
jó řekne se cvič
On po čtyřletých záletech
odejde pryč
Čas od času z obálky
vypadne list
Tak nějak odchází do dálky
čím byl sis jist
On: Slunce zapadlo do vody
hladce jak nůž
Dívka jež jedla jahody
je sytá už
Vítr přilétl od řeky
pod její šat
Tu dívku na kraji paseky
obešel chlad
Ona: Zpívej co zbývá jiného
než zpívat dál
Velké udělej z velkého
a malé spal
Dřív než na listech podzimu
přiletí mráz
Lásku začaruj do rýmů
a zachraň nás