Bez hranic - Jayk3M

Pomlau sa vznášate ako vták na oblohe, Rozostriem len krídla, letim v takej polohe, Uvidim raz svet, celý jeho rozlohe..Letim stále ďalej, Naprieč možné výstrahe. Slobodný a nespútaný nepoznám ja hranice, nezestavim o nič, o nič ako mluvit se..Nevšímám, nevnímam, nepoznám já limit,Do kameňa vo večnosti, svoje meno vyrúti..
Vidím už obzor, čo tam na mňa čaká, len veliké neznámo, doma nas oblaka..Chcem oběvit nepoznané, zašpiniť si svoje dlane, poučiť sa na chybách a neplatiť za ne ..Predsa volám toho ale ešte veľmi veľa, kus mam pylně učený, ako letěná strela .. 4 mory, 4 steny, to je pre mňa cela...
Nepoznám limit, potrebujem pomoct


Zastavit, zastavit, prosím zastavit.
Moje matka přirozenost mi střílí konec do hlavy..
Chystám se postavit, obejít nevěstu, která mi chtěla dát polibek na cestu.. Všechny trny růží, musím zase dál, opustit navždy život, který sem miloval. Zařadit číslo 3, zjistit kdo sem vlastně já, slíbit tetě ironii, že vám jí dneska pohlídám..Pohladit vlastní spánek, na výsměch okolí, vyřídit vlastním snům, že už mě neskolí..Nic už mi neškodí, nic už mi neublíží. Ve snu byly vysoko, ale já chtě být vyšší..Chtěl sem se tolik lišit, až sem ztratil sám sebe, teď bloudím prázdným světem a bití je mi nepříjemný. Chvíle vidím černobíle, čeká mě malý výlet z výhledem na vlastní svět kde nejsou hranice..Teď bloudím mezi zdmy, jak vítr mezi kořeny.Na čelo líbám lež, ale z pravdou se chci oženit.
Ať řekne mi kdo jsem, proč tu sem a jestli mám pořád jen utíkám (Pořád jen utíkám)