Slunce - Jiří Korn

Já kdysi s úsvitem ti říkal častokrát,
že jsi mé slunce, o němž nikdo nemá zdání.
Řek jsem to vážně, jenže nesmíš to tak brát.
Přeháním rád. To bude tím.

Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát,
že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli.
Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát.
Bezpočtukrát člověk se mýlí.

Slunce je fér, to nezaspí a hřeje záda.
Vysvitne včas, když naprší ti do mikáda.
Nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně
na moji tvář, na dlaně tvé.
Slunce je fér, to nešidí a hřeje pláže.
Odvede své a neslíbí, co nedokáže.
Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si.
Slunce ty nejsi.

I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím.
A slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám.
Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím.
Netrap se tím. To se jen říká.

Slunce je fér, to nezaspí a hřeje záda.
Vysvitne včas, když naprší ti do mikáda.
Nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně
na moji tvář, na dlaně tvé.
Slunce je fér, to nešidí a hřeje pláže.
Odvede své a neslíbí, co nedokáže.
Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si.
Slunce ty nejsi.

Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam.
Přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno.
Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám?
Že ty mě máš, že já tě mám.