Týdny - Jiří Zonyga

Něco milých úsměvů a hezkých pohledů jen pár,
co se prodírají modrou mlhou, zakouřený bar,
pár sklynek stačí, zábrany padají, co dál,
a jen málo času zbývá, čert aby to vzal.
Zvolna lampy zháší, svítá,
a touhy marné volání,
ty nechceš zrovna zůstat sám
a takzačínáš další flám.

S citů svých nesmíme dělat smetí,
když nám týdna dál jako ptáci letí,
spolu jít většinou vzpomínkách,
i tak je to dost krásný vztah,
srdce svá nesmíme nechat zhroutit,
co si vlastně můžem nabýdnouti,
pořád ptáš se, zdato za to stojí,
a který z nás se čeho bojí...

teď jen z těch úsměvů, střípky skládáš,
vzpomínáš, na úžasnou něhu,
i ty jí v sobě máš, a dál jen doufáš,
sníš a noc natahuje plášť,
ty oči zas se střetnou,
citům volnost dáš,
zvolna odchází nový den, skutečnost
či pouhý sen, ale dík za tohle svítání
vždyť ty se snům nebráníš...

S citů svých nesmíme dělat smetí,
když nám týdny dál jak ptáci letí,
spolu jít většinou vzpomínkách,
i tak je to dost krásný vztah,
srdce svá nesmíme nechat zhroutit,
co si vlastně můžem nabýdnout
pořád ptáš se, zda to za to stojí,
a který z nás se čeho bojí...

S citů svých nesmíme dělat smetí,
když nám týdny dál jak ptáci leí,
spolu jít většinou vzpomínkách,
i tak je to dost krásný vztah,
srdce svá nesmíme nechat zhroutit,
co si vlastně můžem nabýdnout
pořád ptáš se , zda to za to stojí,
a který z nás se čeho bojí...