Sunday Morning Coming Down - Johnny Cash

Well, I woke up Sunday morning
With no way to hold my head that didn't hurt.
And the beer I had for breakfast wasn't bad,
So I had one more for dessert.
Then I fumbled in my closet through my clothes
And found my cleanest dirty shirt.
Then I washed my face and combed my hair
And stumbled down the stairs to meet the day.

I'd smoked my mind the night before
With cigarettes and songs I'd been picking.
But I lit my first and watched a small kid
Playing with a can that he was kicking.
Then I walked across the street
And caught the Sunday smell of someone frying chicken.
And Lord, it took me back to something that I'd lost
Somewhere, somehow along the way.

On a Sunday morning sidewalk,
I'm wishing, Lord, that I was stoned.
'Cause there's something in a Sunday
That makes a body feel alone.
And there's nothing short a' dying
That's half as lonesome as the sound
Of the sleeping city sidewalk
And Sunday morning coming down.

In the park I saw a daddy
With a laughing little girl that he was swinging.
And I stopped beside a Sunday school
And listened to the songs they were singing.
Then I headed down the street,
And somewhere far away a lonely bell was ringing,
And it echoed through the canyon
Like the disappearing dreams of yesterday.

On a Sunday morning sidewalk,
I'm wishing, Lord, that I was stoned.
'Cause there's something in a Sunday
That makes a body feel alone.
And there's nothing short a' dying
That's half as lonesome as the sound
Of the sleeping city sidewalk
And Sunday morning coming down.

Zvonil budík ,bylo ráno, v hlavě mě byl kámen snad a pod ním tma
když jsem snídal džbánek piva, ještě zdálo se ,že divnou příchuť má
Když jsem spláchl chladnou vodou z oči sny a z tváře závoj šedivý
řek pohled pouhý z okna ven ,že nedělní je den a lenivý

Já cítil dál ,že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci
tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve své moci
A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní ,co z horkých ploten voní
a náhle chtěl jsem být zas s tebou,někde za městem ve stínu jabloní

Já chtěl bych být v nedělní ráno,v chodníku kvádrem žulovým
a proč divný smutek mívám,to snad se nikdy nedovím
Vždyť snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní
kéž mi zvony raní písní,na prášek srdce rozmělní

Šel jsem dál tou vůni raní kolem bílých kočárku a dětských mašli
pak jsem dlouho stal a díval se na věci které svět občas krášlí

Snad vrátil se mi zrak a já se pojednou zas díval na svět zpříma
teď už možná tvému štěstí lépe rozumím ač vím že nejsi má