Dík pane Foglar - Kamelot

"Lampu zhasni, už je pozdě a musíš jít spát,"
říkala mi máma po půlnoci kolikrát,
zhasnul jsem jen na oko,
než klaply dveře, louskal stránku další.

Běžel jsem s Petrem první místo vyhrávat
a s Ludvou do kotliny chajdu poskládat,
tábor na Bobří řece a
Rikitan - kámoš, i když starší.

Tak dík, dík, pane Foglar, to se má,
ty knížky daly víc než sbor občanských nauk,
co nám život natlouká,
tak dík, možná se sejdem u tří skal,
tam šumí větve stromů a do měsíce hromů
bych se hnal.

Volal mě přístav a honil Dvouhlavý,
tajemnou Řásnovkou mi šlapal na paty,
špehýrkou nakukoval
a zkoušel svazek klíčů zvenčí.

Z Kampy jsem vybíhal pak bleskem do pátků,
pod vlajkou junáků ctil Devadesátku,
usínal za úsvitu,
když dříví na oheň se tenčí.

Tak dík, dík, pane Foglar, to se má,
ty knížky daly víc než sbor občanských nauk,
co nám život natlouká,
tak dík, možná se sejdem u tří skal,
tam šumí větve stromů a do měsíce hromů
bych se hnal.