Ja mám nohy bolavý a cesta už mě nebaví,
že dneska pojdu, to je na betón.
Nastydlej jsem jako pes, jo do postele bych si vlez,
já místo nosu mám snad heligon.
Táborák nám září,
kytara začne hrát
úsměv našich tváří
tjududu,
todle uz jsem, kamarádi, slyšel tolikrát.
To není žádná útěcha,
vždyť příroda je macecha
a já jí nemám ani trochu rád.
Už jsem mrzák hotovej a hexenšlus mám tutovej
a vokem cuká neurotickej tik.
Za svědka volám nebesa,
že nepudu už do lesa
já nejsem žádnej vosmej trpaslik
Na osadě zpívá
kamarádů kruh
už se rozednívá
tjududu,
právě proto toužím potom klesnout na lajntuch.
Já jsem težce nemocnej,
ať ponocuje ponocnej
a vy si nechte ten váš čistej vzduch.
Tak podívejte nakonec,
já nejsem žádnej sportovec,
jen slyšte kloubů revmatickej zvuk.
Mě doprovází z vejletu
jen rachot mýho skeletu,
už dávno nejsem prostě kluk jak buk.
Táborák tě zmámí,
kytary zazní hlas
pojď a zpívej s námi
tjududu,
jděte mi s tim, kamarádi, k šípku, prosím vás.
Já tuhle příští neděli zas nasnídám se v posteli
a svět zas bude pro mě plnej krás.
ja tuhle příští neděli zas nasnídám se v posteli
a svět zas bude veselý
a život plný krás.