Dívkám - Karel Gott

Stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj,
stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj

Kam pospícháš, dívko, hej,
v pase jako ocún útlá,
jsi téměř uměleckým dílem,
zjevem, řečí,
věk ještě štěněčí
a teď už vdávat máš se v bílém.

Snad nechceš pro komfort, jenž svádí
hned ztrácet mládí
i půvab svůj,
stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj

Je ti málo zim a málo let,
lásku miluješ z filmů
a víno znáš jen bílé stolní
a ten tvůj Romeo,
jak sejf tě zamkne óó,
zatímco my jsme všichni volní.

I kdyby peněz měl jak housat,
proč nudou kousat, máš se jen s ním.

Žij dál a pár let hledej,
na krátko nevypluj,
jen tak se spoutat nedej,
stůj, stůj, stůj,

Svět náš bys oplakala
a nám by chyběl tvůj,
tak jak, počkej malá, stůj

Když jdeš, tak všichni znalci žasnou
nad holkou krásnou,
tak co ti schází

Stoupá, jsou tu
dívky ze všech koutů,
asi jsou vás tucty,
jimž teď zpívám.
Bez vás šedne pláž,
škoda je vás pro sobáš,
věřte jako já jen volným hřívám.

Nechte nás jíst po kantýnách
a volat v džínách na každou z vás.

Žij dál a pár let hledej,
na krátko nevypluj,
jen tak se spoutat nedej,
stůj, stůj, stůj,

Svět náš bys oplakala
a nám by chyběl tvůj,
tak jak, počkej malá, stůj

Tak zůstaň tajemná a stejná,
krom obyčejná,
šanci dej nám, nám všem,
i když jsou nás hejna.

Svět náš bys oplakala
a nám by chyběl tvůj,
tak jak, počkej malá, stůj

Stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj,
stůj, stůj, stůj, stůj, stůj, stůj