Malagou, když struny zvoní - Karel Gott

Horké slunce s horkým vínem
s půl nocí se v tepnách sčítá.
Stávám se svým vlastním stínem,
tančíš jen a já v tom lítám.

Dech se tají, srdce vzpíná,
myšlenky jsou horká láva.
Zmámen mořem, zmámen z vína,
snědé krásce svůj hold vzdávám.

Malagou když struny zvoní
v tvých očích ďábelský oheň plá.
Já chci hasit ten plamen,
mám tě v plánu, chci tě získat.
Tak vzdálená, přitom tak blízká.

Horké slunce s rudým vínem,
dává moci příchuť zvláštní.
Stáváš se svým vlastním stínem,
v očích tvých čtu příslib vášní.

Podléhám jen tvému fluidu,
tančíš dál a hvězdy blednou.
Víno zaplatím pak půjdu,
možná zítra, možná jednou.

Malagou když strunyzvoní
v tvých očích ďábelský oheň plá.
Já chci hasit ten plamen,
mám tě v plánu, chci tě získat.
Tak vzdálená, přitom tak blízká.