Mám tě - Karel Gott

Jsem, teď jsem živ
víc než dřív nebo snáz.
Ten okamžik,
ten bych rád nepropás.
Dík za ten čas,
poprvé spojil nás.

Já teď mám tě
z mézného snáře,
mám tě na celé čáře.
Mám tě beze všech výhrad,
v tomhle tom zápase
toužil jsem vyhrát.
A mám tě.

Skutečně mám snu se to nepodobá,
v pravdu ten sen změnil se sám,
pro mě, pro tebe, pro oba.

Mám tě, pláč setři z tváře,
ohněm jenž pálil a hřál,
zůstaň dál.

Jsem, když jsi ty,
teprv vím, jsem se tal.
Sám, procitnout, zoufalý,
bych tu stál.
Já, ale smím, naštěstí,
volat dál.

Krásné mám tě
z mezného snáře,
mám tě na celé čáře.
Mám tě beze všech výhrad,
v tomhle tom zápase
tožil jsem vyhrát.
A mám tě.

Skutečně mám snu se to nepodobá,
v pravdu ten sen změnil se sám,
pro mě, pro tebe, pro oba.

Mám tě pláč setři z tváře,
ohněm jenž pálil a hřál,
zůstaň dál.

Tak už tě mám,
jak nikdo nikoho dřív,
v pravdu ten sen
změnil se sám,
tebou dýchám,jsem živ.
Tak už tě mám,
jak jsem si vždycky jen přál,
je to tak.
Ohněm jenž pálil a hřál
zůstaň dál, zůstaň dál.