Už vítr to svál - Karel Gott

Můj pokoj se zdá tak prázdný jak já,
když neslyším z kouta tvůj smích.
Komu hrát na klavír když nenastal smír,
já už nejsem v plánech tvých.

Kde líbáš a s kým, co já o tom vím,
já přece nejsem tvůj stín.
Teď už po tobě mám jen na duši šrám,
i ten cítím čím dál míň.

Už vítr to svál jak ze stonku chmíří,
tak život jde dál s tím člověk se smíří.
Už vítr to svál a obrátil stránky,
nač vrátit je zpět,
další chci číst a psát, číst a psát.

Proč se trápit a ptát, kdo z nás měl víc rád,
a kvůli komu nastal náš pád.
Když prostě jsi pryč a dám jiné klíč,
od začátku se pak bude hrát.

Tak skončil náš sen, teď tvůj obraz jen
do sbírky svých bývalých dám.
Víš ty kolik je vás? A všechny smyl čas,
tolikrát jsem zůstal sám.

Už vítr to svál jak ze stonku chmíří,
tak život jde dál s tím člověk se smíří.
Už vítr to svál a obrátil stránky,
nač vrátit je zpět,
další chci číst a psát, číst a psát.

Ač vím skončil náš sen, už vím tvůj obaz jen
do sbírky svých bývalých dám.
Víš ty kolik je vás.

Už vítr to svál.....
......číst a psát.

Už vítr to svál....
.......číst a psát.