Ocelárna - Karel Kryl

Mrtvou a živou míchám vodu do vín,
napolo bdělý, spící ve stoje,
na stole lživou uniformu novin
a stěnu cely ve zdi pokoje.

Zas budík zvoní do nočního jitra
a znovu plane hořák vařiče,
dnes jako loni, včera jako zítra,
čas věty plané vplétá do biče.

R: Na ostří nože, rezavé a tupé,
zavěsí změny lichá sobota,
stelu si lože v dospávárně kupé,
noc ranní směny v šeru života.

Na okna vlaku kapky deště krápou,
jako když sprcha kape do vany,
v štruksovém saku nevolníci chrápou
a život prchá - rezignovaný.

Železným dechem nadcházejí rána,
bolavá hlava hledá samotu,
struskou a plechem zívající brána,
a pak už žhavá ocel v šamotu.

R: Na věšák šatny, zrezivělý prachem,
zavěsí změny lichá sobota,
mastný a matný, přidušený pachem,
čas ranní směny v šedi života.

Hlt bryndy z žita, kterou úsvit prošil
vyrudlou šedí škváry vyčpělé,
sůl potu, vrytá do flanelu košil,
škrábe a svědí, svědí po těle.

Kručení břicha z předražené láce
přehluší vytí sirén fabriky,
sobota lichá v heroizmu práce,
jdem domů, sytí z levného pití,
šťastni až k zblití - čísla z matriky.