Levitační - Karel Plíhal

Tác a na něm káva dál jakoby vzduchem plula.
Číšník dodělává účet na němž chybí nula.
Někdy mám to štěstí, že
jsem ve stavu beztíže
i s tebou.

Vzácné chvíle smíru, Amorových probodnutí.
Vzácné chvíle smíru, osudová rozhodnutí.
Těžká, těžší, nejtěžší,
nic neváží. Nic neřeší.
Jsem s tebou.

Poničená, poničen,
hádáme se o ničem,
pokaždé když zpátky na zem klesnem.
Naše láska, samý steh a to zvláště na místech
kde se tříská realita se snem...

Tác a na něm káva,
dál jakoby vzduchem plula.
Čísník dodělává,
účet na němž chybí nula.
Hlídám si svou kotletu, jež se chystá
k odletu
i s tebou.

Poničená, poničen,
hádáme se o ničem,
pokaždé když zpátky na zem klesnem.
Naše láska, samý steh a to zvláště na místech
kde se tříská realita se snem...