Z minula - Karel Plíhal

Když květina svobody hynula,
národ se probudil a neochvějně
vykročil z onoho minula,
vykročil z onoho minula, jó,
kde všichni měli mít stejně, kde všichni měli mít stejně.

Ruka, co z tribuny kynula,
noha, co vesele šlapala v lejně,
ruka, co z tribuny kynula,
společně přišli jsme vodněkud z minula, jó,
a zřejmě i odejdem stejně.

Šedivá vrána, co splynula
s vránama v podobně šedivým hejně
šedivá vrána, co splynula,
zmateně přilítla vodněkud z minula, jó,
i dneska je šedivá stejně.

Chasa už prapory svinula,
ještě se naplno nemele v mlejně,
chasa už prapory svinula,
sedím tu, poučen průsery z minula, jó,
a začínám znova a stejně.

Berounka plyne, jak plynula
kdysi, král usíná na Karlštejně,
Berounka plyne, jak plynula,
v hospodě hrajou se písničky z minula, jó,
a tebe miluju stejně.