Klobouk plný deště - Karel Zich

Hadry smáčel déšť

jak tam u zdi nářků spal

úsměv blázna měl

a půlku váhy

a klobouk zmaštěný

stal se kašnou opodál

a ten déšť v něm zněl

když čas náhle oněměl

o čem snil

ten strašák do zelí

a déšť myl

tu tvář filozofa

světadíl

ve snu rozdal celý

za těch pár chvil

klobouk málem plný vláhy byl.



Tak se zprávou stal

jeho klobouk plný deště

zprávou pro blázny

co někam táhnou

majitel z vína spal

snil ten krásný dávný ještě

v hloubce vrásek nápis měl

že čas dávno přeletěl

on svůj čas

svým vínem zpomalil

sám ho hřál i mráz

když dny nesčítal

hledač krás

krásu málem párkrát odhalil

teď tu v pustinách zůstal

před ním klobouk plný vláhy stál.



Klobouk plný deště

moh´ by klidně jednou můj být

vždyť to stačí jenom být

a ruku vztáhnout

tahle trofej putovní

stvořená je pro ráj bláznů

co se vznášejí

za tou stejnou nadějí

jako on

právě vzbuzený

ze sna do bdění

když právě přestal déšť

pod hadry mu zněl

dávno puklý zvon

klobouk s deštěm vzal

já to nebyl, já to nebyl

kdo se tenkrát smál.