Návyk na toulání - Karel Zich

On vždycky rád měl svý toulání

v knížkách i po hvězdách

toulal se rád

znovu a bezpočtukrát

pro to, co toulkou jen zavání

všechno rád odevzdal

lásku i čas

jen aby nic nepropás

je zasutej

spí v nás

je obutej

na chvíli jen zhas.



Návyk na toulání

to je dar a chvění

pak jdeš lepit díry svejch lodí

holení dáš stát

teď svítíš jak novej

a lítáš

zas cítíš i v slovech

jak svítaj

když s toulkou, svou holkou

se vítáš sám.



On v sobě zůstal dál tulákem

i když ho léčili

z ústavních bran

vyšel zas jen narkoman

on v sobě je sluncem za mrakem

co zašlo na chvíli

předstírá klid

aby moh v pravej čas jít

teď zasutej

spí tam

je obutej

já ho taky znám.



Návyk na toulání

to je dar a chvění

pak jdeš lepit díry svejch lodí

holení dáš spát

teď svítíš jak novej

a lítáš

zas cítíš i v slovech

jak svítaj

když s toulkou, svou holkou

se vítáš sám.