Tři tečky za větou - Karel Zich

hudba V. Popelka - text M. Bukovič



Mít němou tvář, tak radši mlčím

člověk však musí říkat své

být trochu větší, tak se skrčím

pokud nevím o co jde

tvůj případ jinou formu má

mluvíš jen ty a mlčím já.



Já jsem nikdy v podstatě

netrpěl nedostatkem slov

jenom ty nečekáš ani na doslov

tak jen mávnu rukou

a pak za pomlkou

udělám tři tečky za větou

ty na rozdíl ode mne

rozpoutáš slovní uragán

vichřicí odehnán

kráčím ránem sám

až nebudu v domě

zůstanou tu po mně

jenom tři tečky za větou.



Nevím, co tobě můžu říkat

jsi přebornice v mluvení

tím pádem ve mně začla vznikat

touha po stálém mlčení

potichu vytratím se ven

mluv sama dál do čtyřech stěn.



Já jsem nikdy v podstatě

netrpěl nedostatkem slov

jenom ty nečekáš ani na doslov

tak jen mávnu rukou

a pak za pomlkou

udělám tři tečky za větou

ty na rozdíl ode mne

rozpoutáš slovní uragán

vichřicí odehnán

kráčím ránem sám

až nebudu v domě

zůstanou tu po mně

jenom tři tečky za větou.



Já jsem nikdy v podstatě

netrpěl nedostatkem slov

slova jsou zbytečná

mlčení je kov

najednou rozpoutáš

slovní uragán

vichřicí odehnán

kráčím ránem sám

teď už nejsem v domě

zůstaly tu po mně

jen mé tři tečky za větou.