Slippery Stairs - King Diamond

"Wake up Abigail", midday, Henry was at her door
The Count would not rise 'til the afternoon and lunch was for two
So they talked about Miriam and then Abigail said:
"What about Little One?"
Henry froze: "Oh, you mean our ghost?"

"Downstairs on the lowest floor
That's where you will find THE DOOR
Beyond which there ware slippery stairs
Leading down to the crypt

And Little One sleeps there during the day
But at night she'll rise, searching for her Mom
Don't you ever go there at night, it's a sinister place
There's so much pain, so much death, so much nothingness"

When night time came on the second day and dinner it was done
Jonathan's headache it was gone
"Miriam please take my hand", then his mood really changed
"Time is right to produce an heir"

Playing along with his eerie game she followed him up the stairs
Up to a room where love they would share
To a room that smelled as if Miriam was still in there

Jonathan was a hideous sight
So Abigail she hilled the candlelight
What was to come, should have never been done
She was blocking her mind from his awful thing
In her mind his moaning became
Nothing but falling on slippery stairs
Falling and crying, crawling and dying
At the end of the stairs

Her eyes turned black in disgust
Hating him more with every thrust
And then it was over before it begun
He was done... oh what a man

The only time he would call her MINE

"Vstávej, Abigail", bylo poledne, Henry stál ve dveřích
Hrabě nechtěl vstávat před odpolednem, takže oběd byl jen pro dva
Takže si povídali o Miriam a potom Abigail řekla:
"Co Maličká?"
Henry chladně opáčil: "Ó, myslíš našeho ducha?"

"Pod schody v nejnižším patře
To je místo, kde najdeš DVEŘE
Za kterými jsou kluzké schody
Vedoucí dolů do krypty

A Maličká tam přes den spí
Ale v noci vstává a hledá Maminku
Nikdy tam v noci nechoď, je to děsivé místo
Je tam mnoho bolesti, tak mnoho smrti, tak mnoho prázdnoty"

Když druhého dne nadešel čas noci a večeře byla hotová
Přestala Jonathana bolet hlava
"Miriam, prosím, vezmi mne za ruku", pak se velmi změnila jeho nálada
"Nadešel čas na dědictví"

Jako figurka v jeho děsivé hře ho následovala nahoru po schodech
Nahoru do místnosti, kde mohli sdílet svou lásku
Do místnosti, kde jakoby bylo stále cítit Miriaminu přítomnost

Jonathan vypadal ohyzdně
Takže Abigail zhasila světlo svíce
To co mělo nadejít se ještě nikdy nestalo
Zablokovala svou mysl před jeho šerednou věcí
V její mysli se ozvalo jeho sténání
Nic, jen padání z kluzkých schodů
Padání a pláč, plazení a umírání
Na konci schodů

Její oči zčernaly znechucením
Nenáviděla ho víc, než kdy věřila, že je schopna
A poté nastal konec dříve, než vše začalo
Byl hotov... Ó, jaký to muž

Jediná chvíle, kdy ji mohl zvát SVOU