Ta pusa je tvá - Kocian Martin, Pokorna Marketa

Ta pusa je má, ta pusa je tvá.

Nakonec proč se ptát, bude krásná a nekonečná.
Tu pusu mi dáš, tu pusu ti dám.
Nejhezčí, nejbáječnější jakou svět zná.

on: Hm, teď měla bys říct: ach ne, tady ne.

Vždyť líbat v jízdní dráze zdá se nevhodné.

ona: A ty by jsi měl, teď v rozpacích být

a zkoumat míru nevkusu, právě teď pusu chtít.

oba: Však to, co je v nás nemůžem´ teď zpátky vzít.

Když pusa je má a je taky tvá,
zastaví čas i dech,
je v ní závrať nekonečná.
Ta pusa je víc než záblesk a šajn.
Ať si nám svět hříšky sčítá, nám je teď fajn.


on: Žár i mráz, hm, proud střídavý.
ona: A křídla, co s výškou závratnou slunce nám prý roztaví.
on: Že málo tě znám...
ona: Že přejde tě smích...
on: Že lásky takto líbané záhy zavane sníh...
oba: Co na tohle říct?

Přece nic a líbat víc.

Ta pusa je tvá, ta pusa je má.
Nakonec proč se přít, když je krásná a nekonečná.
Ta pusa je tvá, ta pusa je má.
Může ji dát jen ten, kdo se láskou nezadýchá.
Když pusa je tvá a je taky má,
zastaví čas i dech, je to krása neskutečná.


on: My chceme už víc, hm, než návraty k snům.
oba: Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům.
ona: My chceme už víc!
on: Hm, my chceme už víc.
ona: Než návraty k snům.
on: Než návraty k snům.
oba: Ať to svět ví jak ti dávám pusu jak dům!

ona: My chceme už víc!
on: O, my chceme už víc.
ona: Než návraty k snům.
on: Než návraty k snům.
oba: Ať to svět ví jak ti dávám pusu jak dům…