Křídla - Komunální odpad

A tak se zvedne k oblakům
hejno ptáků a starej dům
křídly stínem zakrývá.

Ptáci naráží do svých představ vysněných,
co potlačuje jejich strach.

I my patříme k těm, co se leknou s výstřelem,
když vystoupíme tajně z řad.
A potom zbudou jenom sny, pouhej zlomek vlastní cti
a ze lvů bude navždy pták...

A tak by každej z nás měl chtít jednou z řady vystoupit
a na chvíli lvem hrdým být.
Než svou hlavu v davu krýt a chtít od života víc,
než kousek co na tebe zbyl.

I my patříme k těm, co se leknou s výstřelem,
když vystoupíme tajně z řad.
A potom zbudou jenom sny, pouhej zlomek vlastní cti
a ze lvů bude navždy pták...

Tak jestli máš křídla, zvedni se do mraků
a ty co maj moc a střílej do ptáků,
nemůžou na Tebe, výstřel nedoletí - potom snad poprvé roztáhneš křídla svý.
Až budeš nad náma - hrdej a svobodnej kroužit nad hlavama těch, co tě zabít chtěj - napiš jim do mraků:
Já jsem to dokázal - nech všechny za sebou a leť si klidně dál...